Stručné dějiny Bříství

První zmínky o Bříství jsou z roku 1340, kdy tam byly 3 vladyčí statky a to Vilémův, Jaroslavův a Bohudař. Oldřich z Bříství byl roku 1364 svědkem směny farních rolí ve Kbele. Poměn odtamtud se připomíná roku 1375. Při právě kolínském svědčil roku 1396 Petr z Bříství (Desky práva Kol. II.) Michal z Bříství, Oldřichův syn, držel roku 1388 Kly (nyní Vítězov) a zapsal roku 1404 tvrz, dvůr a ves Bříství mateři Perchtě a příbuzným svým. Když tedy roku 1409 zemřel, uvázali se tito v Bříství, nejspíše jako poručníci. Dorota, vdova po Michalovi, darovala roku 1410 plat 10 kop ke kostelu v Křečhoři. Roku 1415 byl Jan z Bříství poručníkem Prokopu z Dobřeně a spravoval statek jeho v Pńově.

V 15. století připomíná se rodina Břístských z Bříství. Jindřich odtamtud měl nějaký statek u Veltrub. Jan odtud byl roku 1466 hejtmanem vojska královského a žil ještě roku 1472. (A č, IV. 126, starý kopiář v Č. Brodě). Ti bezpochyby drželi jeden statek v Bříství a druhý měl roku 1464 Zikmund z Hoštic. Rozeznával se tehdy dvůr veliký a malý; možná, že při každém byla tvrz. Na větším dvoře jmenuje se později Aleš z Bříství, jehož dcera a dědička Machna roku 1500 zadala statek Alši Visutkovi ze Studeňan (AK 1. IV. 20., Man. Kol. 1499-1502). Roku 1505 náležel ten statek rytíři Mikuláši –Trčkovi z Lípy, zápisnému držiteli panství Kolínského. Protože od něho a od tvrze dědiny pod plat rozprodával lidem Křečhořským, přibývalo tu malých statků, ale dvůr úplně zpustnul. Jeden ze statků, řečený Jilem, byl v držení Břístevských. Obec Kolínská tu koupila před rokem 1540 dvůr osazený člověkem a dvořiště od Mikuláše Štítného a jiné dvořiště roku 1543 od Mikuláše Dohalského. Ze všech měla jeden dvůr kmetcí, který držela do roku 1547.

Roku 1547 potrestal král Ferdinand I. město Kolín za to, že se dalo na stranu neposlušných stavů zemských a zabavil mu všechny statky. A tak připojeny jsou také grunty dvoru Břístevského k panství Kolínskému. Správa zámecká však dávala ty pozemky sousedním vesničanům na úrok k užívání. Něco z toho drželi Křečhořští, něco lidé z Chocenic, platíce z lánu 6 kop gr. č. úroku. Libodřičtí roku 1554 platili z břístevských rolí 3 kopy a 45 grošů.

Další zápis o Bříství je uveden v purkrechtní knize obce Křečhoř, která je uložena v Zemském archivu v Praze. V knize se píše: „Jiří Břiskey Leta 1614 v úterý po sv. Fabiánu a Šebestiánu (20. ledna), při soudu téhož dne držaném se vyhledalo, že jest Jirzik Břiskey koupil grunt svůj od J. M. pana z Žerotína za 1500 kop grošů, kterýžto (grunt) zúplna a zcela zaplacen.“ Následující zápis: „Jan Břiskey (patrně syn předešlého) léta 1620 přejal grunt tento za summu 1500 kop grošů a platil při soudech každoročně odbývaných na onu výše uvedenou summu až do roku 1631 – odtud splátky přestaly, až roku 1639 splatil ještě jednou a naposled“.

Známo jest, že roku 1634 a pak roku 1639 stal se veliký vpád Švédů na panství Poděbradské a Kolínské a tu byla asi Bříství vypálena a rozbořena jako i jiné vesnice na těch panstvích. Rodina Jana asi zahynula nebo někam utekla, jelikož již dále o nich není zmínka. Stalo se tak uprostřed třicetileté války. Od té doby byla Bříství pustá. O příjmení Břiskey je možno uvažovat, že je odvozeno od Bříství (Břiskey – Břístevskej – v současné době Jan Břístevský). Používání příjmení bylo ustáleno zákonem až do konce 18. století.

Po ukončení třicetileté války bylo nutno nově osídlit opuštěné a válkou zpustošené statky, kde zahynuli, nebo se již nevrátili jejich majitelé. Tak se stalo i s Bříství, které se ujímá nový hospodář. Zápis v purkrechtní knize obce Křečhoř zní: „Jan Vaněček Léta 1662 dne 16. Februari s jistým povolením urozeného a statečného rytíře Lobobiusa Lammersa, J. M. cís. panství Poděbradského a Kolínského hejtmana. Vedle prošacování skrze pana purkrabího Jana Prokůpka, rychtáře Starokolínského Pavla Součka, Libenického Kubáta, ujal Jan Vaněček sobě, manželce, dědiců, a budoucím svým, grunt od množství let pustý, slove Bříství, po někdy Janovi Břeským zůstalý, toliko samé místo a něco zdí rozvalených, od dešťův rozmoklých se dvěma sklepy, však na klenutí stržené a na dále zsuté, též ze 43 kop záhonů roly s lukami a porostlinami a jednou zahradou Dvořiště se jmenující i se vším jinším k témuž gruntu od starodávna náležejícím příslušenstvím, v těch mezích a ohradách, v povinnostech, robotách a poplatcích jak jsou je předešlí hospodářové v držení a ožívání byli. Po stržení 3. dílu za zpustlost jeho, proto ubude předešlému trhu za summu . . . . 1000 kop grošů. Co se závdavku dotýče, ten se mu promíjí, považujíc toho, že na celém panství tak obtížné, jako při Křečhoři stavení vyzdvihovati nepřichází, poněvadž tu lesů nic se nenachází, dříví pak, daleko a pracně voziti se dostane. Peníze purkrechtní počna o soudě, když se za rok 1663 držeti bude, každoročně až do vůle vrchnosti a jeho větší možnosti po 30 kop grošů skládati a odvozovati povinen bude.“

Pravděpodobně ve stejnou dobu došlo k osídlení druhého statku na Bříství, který od vrchnosti koupil Jan Planianský. Bližší údaje jsme nezjišťovali, ale máme doklady, že tento statek od Jana Planianského později koupil Adam Žert, syn Jana Žerta.

Rod Žertů

Kořeny rodu mají počátek v nynějším Holandsku, kde se zabývali odvodňováním krajiny. Tak se stalo, že jako odborníci, přijali pozváni a přesídlili do Brandenburska, které toho času trápili velké mokřiny. Zde se usídlili ve městě Zerbst (v Německu, jiho-západně od Berlína), kde byli již ve 12. století uváděni jako vážený rod. Zde je původ jména Zert – Zerbst. Richard Zert zde staví na vlastním pozemku v roce 1200 hospital, který byl záhy po jeho smrti vdovou Idou a jeho syny přeměněn na klášter Benediktinských Panen a potvrzen 1213 biskupem Baldwinem Brandenburským. Se svolením Richarda III. postupuje král Vilém lenní právo. Jeden z potomků, Albrecht, odkupuje roku 1457 od knížat Adolfa a Albrechta z Anhaltu dědičné léno Hundenluft, Natho, Rog’asem, Stakelitz, Breesen a řadu dalších. Jedna větev se odděluje a odchází nejprve do Saska a odtud v 15. století do Čech, kde se usadila nákupem nemovitostí v okrese Jičínském. Stávají se porybnými na panství Pardubickém a dne 8. března 1577 dostávají od Rudolfa II. erbovní listinu (viz „Genealogie und Heraldig bürgerlicher Familien Österreich – Ungarns, Sien 1902“).

Dle zápisu z purkrechtní knihy obce Křečhoř: „Léta P. 1671 dne 12. Augusti s jistým povolením pána Lysandra z Ehrenfeldu prošacován grunt Jana Vaněčka, věkem již sešlého, …. kupuje Jan Žert Bříství za sumu 1222 kop a 30 grošů“ a stává se tak zakladatelem rodu Žertů na Bříství u Kolína. V současnosti zde žije a dorůstá již 11 generace Žertů v přímé linii. V rodinném archivu se v originálu nachází mnoho dokumentů, jako kšafty, kasace, kupní smlouvy, ale i křestní listy a svatební smlouvy. Při revizi II. berní ruly – Ocular Visitation v roce 1718, se specifikují jednotlivé pozemky, jenž doposud nebyli vedeny pod čísly, ale měli jen pojmenování – u sladky Hrussky, u Slaupu apod. V průběhu staletí prožila rodina i těžká období, jako když v roce 1744 byl „od jednoho Husara v svém statku v síni z pistole zastřelen Adam Žert“. V bitvě u Kolína roku 1757, při které padlo přes 20.000 vojáků, bylo Bříství v centru hlavních bojů. Těžké bylo i období druhé světové války, kdy Karel Žert (osmá generace), byl zapojen do odbojové skupiny Balabán – Mašín – Morávek a na Bříství byl připravován výsadek parašutistů z Anglie.

V roce 1997 došlo k důkladnému zmapování součastného stavu všech větví rodu. Potomci Jana Žerta z Bříství byli nalezeni v devíti zemích Evropy, třech zemích Ameriky a v Austrálii v celkovém počtu 487. V následujícím roce došlo k setkání 180 členů rodu.